Jsme společnost lidí, kteří hlásají to, že jedním ze základních práv a svobod
je možnost rozhodnutí. V dospělosti se dokonce říká, řekni mi kdo je tvůj
přítel a já ti řeknu, kdo jsi. Jiné pořekadlo zase říká: to máš z těch lidí ze
kterýma se stýkáš, z toho života jaký vedeš. Jsme společnost hrdá na to, že
jsme odložili klacky a nevlečeme ženy do jeskyně. Jsme společnost, která již
nepálí knihy a tradice, protože jsme se vymanili z komunismu a jiných podobných režimů.
Jsme společnost, která dá moc soudcům, kteří jsou choří a nemají tam co
dělat, neboť jsou ochotni poslat mladé děvče do psychiatrické léčebny, neboť
nechce komunikovat s otcem, který s ní nežije. Vážený pane soudce, jste smutným
případem idiocie a dementnosti v taláru. Jste člověk, který je hodný pohrdáním,
Jste člověk, který snad by měl být sám zavřen do psychiatrické léčebny. Jste
člověk, který ničí život jedné mladé slečny a jste člověk, který ničí život
rodiny. Chtěl bych být členem Vaší rodiny. Poslal bych Vás do Bohnic. Pokud
takový lidé jako vy soudí jiné, pak bych se měl asi bát o naše soudcovství.
Jak je možné, že stát dovolí něco takového? Jak je možné, že mi lidé toto
dopustíme? Jak je možné, že veřejně šlapem na práva dětí a rodiny?
Myslím, že je opravdu pedagogické řešení zavírat děti po rozvodu rodičů do
léčeben, neboť nechtějí komunikovat s jedním z nich. Je přeci velice nebezpečné
být k tomuto lhostejní. To je naše společnost tak slepá a zkažená, že jsme
imunní k takovému chování? Kde jste nyní Vy zastánci práva? Kde jste nyní Vy,
kteří hlídáte naše práva, jak se chvástáte denně v televizních pořadech? Kde
jste nyní Vy, kterým jde o naše dobro?
Přestaňte řešit Čunky a lyžování Topolánků, přestaňte řešit jízdu přes dvojí
čáru. Ti lidé, ti politici si to stejně neuvědomují, dokud se nesejdeme a
nevyházíme je z oken naší důvěry.
Jsem sice mladý člověk, a proti Vám co máte možnost toto měnit, jsem nikdo,
ale udělám vše proto, aby tato věc nezůstala nepovšimnuta!!!
Je mi z vás na blití!!!